Zákaz kouření
Vláda jednomyslně schválila zákaz kouření v restauracích. Občan ušetří své zdraví, státní rozpočet náklady na léčbu a ekonomika dostane impuls (co se neutratí za cigarety, utratí se za něco jiného s vyšší přidanou hodnotou). Nebo lobby Philip Morris a British American Tobacco jako obvykle vše zablokuje?
Otázka zákazu kouření v restauracích (ale i na jiných veřejných místech – před školami, na dětských hřištích, v parcích, na zastávkách MHD, atd.) není soubojem mezi pravicí a levicí, neboť zákaz kouření v těchto lokalitách je v zájmu všech. Přes 80% populace se dlouhodobě vyslovuje pro tento zákaz, tedy pro jsou i kuřáci samotní, kterých je ve společnosti více než 20% (ani rodič kuřák totiž nechce, aby stejný zlozvyk pochytil i jeho potomek). Pro je tentokráte výjimečně i většina pravicových politiků, neboť větší smysl má obhajoba práva na čistý vzduch oproti svobodné možnosti kouření kdekoliv. Zákon slíbil nevetovat i pan Zeman.
Proti je pouze Philip Morris a British American Tobacco, kterým by poklesly tržby a jejich akcionářům tržní hodnota akcií. Ztráta tržeb by pro ně byla natolik výrazná, že obě společnosti v minulosti na lobbingu nešetřily a vždy se jim podařilo přesvědčit (podplatit) většinu z 281 zákonodárců. Uvidíme, jak to dopadne tentokráte – bude to jako obvykle, kdy všichni jsou předem pro, ale při hlasování náhle většinu osvítí myšlenky na nutnou obhajobu svobodného práva kouřit? Zazní opět zcela milná idea o státním rozpočtu profitujícím na spotřební dani z tabáku? (ve skutečnosti stojí náklady léčení aktivního a pasivního kouření mnohem více, než se vybere na spotřební dani z tabáku) Pokud zákon o zákazu kouření skutečně nějakým zázrakem tentokráte projde, bude mít minimálně tři přímé pozitivní efekty. A Česká republika se zas o krok přiblíží vyspělým západním zemím, kde podobné zákazy již dávno platí.
Impuls pro ekonomiku
Při jedné vykouřené krabičce cigaret denně a ceně 85 Kč prokouří kuřák za svůj život (řekněme 18 až 75 let) necelé dva miliony korun. To je cena čtyřech Oktávií, menšího bytu v Praze (či menšího domu mimo Prahu) nebo náklad na výchovu jednoho dítěte či skromné živobytí na 15 let (každý kuřák si může zvážit, není-li lepší místo celoživotního kouření nemuset 15 let pracovat). Je-li v naší zemi třetina obyvatel kuřáky a omezil-li by každý z nich své výdaje za cigarety na polovinu, měli by tito lidé navíc v životě na útratu celkem o 2 970 mld. Kč více (ano, to jsou dva státní rozpočty). Zhruba tyto peníze (ročně cca 50 mld. Kč) by byly utraceny v ekonomice za něco jiného s vyšší přidanou hodnotou (cigareta je komodita s téměř nulovou přidanou hodnotou, neboť přes 90% její ceny tvoří daně státu a dividendy akcionářům). 50 mld. Kč ročně do komodit s vyšší přidanou hodnotou by vytvořilo desítky tisíc pracovních míst, čímž by došlo i k reálnému růstu mezd.
Úspora státního rozpočtu
Z cigaret plyne do státního rozpočtu spotřební daň a DPH (přes 75% z ceny každé krabičky). Na první pohled pro stát významný příjem je však plně anulován náklady na léčení následků aktivního i pasivního kouření. Nejde jen o rakovinu plic, ale i o nemoci srdce a cév, respirační a jiná onemocnění. Dokonce výsledná bilance je negativní, tedy stát na kouření ještě doplácí.
Zajímavá je myšlenka diferenciace sazeb zdravotního pojištění pro kuřáky a nekuřáky (dnes již tak konají pojišťovny při sjednávání životního pojištění). Princip sociálna spočívající ve stejné % sazbě pojistného pro všechny naráží u kuřáků na jejich dobrovolné sebepoškozování, které nekuřáci nečiní. Znakem vyspělé společnosti je samozřejmé postarání se o ty, kterým se v životě daří bez vlastního zavinění hůře (horší genetická výbava – více nemocí, úraz, invalidita, atd.). Ale pokud se někdo dobrovolně sebepoškozuje cigaretami, měl by do společného rozpočtu přispívat více.
(Ne)kuřáci ušetří zdraví
Jak již bylo zmíněno výše, nejde jen o samotnou rakovinu plyn, ale i o spoustu dalších komplementárních onemocnění. Pokud by si kuřák ničil pouze své zdraví (podobně jako konzument alkoholu) a jinak neomezoval okolí, je vše v pořádku. Nicméně kuřák na rozdíl od konzumenta alkoholu (pokud nás vyloženě nepozvrací) své okolí poměrně zásadně obtěžuje. Kuřák svým kouřem poškozuje zdraví nekuřáků, kteří s tím nemohou mnohdy nic dělat. Nejde totiž jen o restaurace, do kterých se nekuřák může rozhodnout nejít (a nekuřák v nich nemusí pracovat). Balkony v bytovkách, zahrady sousedící se zahradami kuřáků, okolí zastávek MHD (když se nemůže kouřit na zastávkách samotných, kouří se pár metrů od nich), cesta do práce (když se nemůže kouřit na pracovišti, kouří se dva kroky od turniketů) – toto všechno omezuje nekuřáky a nedobrovolně jim to poškozuje zdraví. Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Zde kuřáci svobodu nekuřáků porušují na celé čáře.
Pokud bychom porovnali současné legislativní omezení vztahující se ke drogám, alkoholu a cigaretám a dopady na zdraví těchto komodit, tak zakázané drogy stojí v ČR život ročně desítky lidí, povolený alkohol tisíce lidí a povolené cigarety desetitisíce lidí (ze kterých je bohužel více než 25% nedobrovolných pasivních kuřáků).
Čí volič kouří?
Při jakémkoliv hlasování v parlamentu o omezování kouření či zvyšování daní z tabáku je většina levice pro návrh (podporuje ochranu slabšího nekuřáka plošnou regulací) a většina pravice proti návrhu (podporuje svobodu jednotlivce kuřáka proti většině nekuřáků). Přitom by to mělo být dle hájení zájmu voličů přesně naopak, neboť kouření je nepřímo úměrné výši příjmu – čím vyšší příjem, tím měně kuřáku. Nejvíce kuřáků je mezi nízkopříjmovými skupinami obyvatelstva s nižším vzděláním, kteří pravici rozhodně nevolili.