Vlakem na Moravu
Přestože na valnou většinu tuzemských tratí má stále dotovaný monopol ČD, po relaci Praha-Ostrava se soukromníci pustili i do zlínské větve. Jak se dnes cestuje vlakem z Prahy do Hanáckých Athén?
Kvalitu cestování na železnici určují dva prvky – stav dopravní cesty (SŽDC) a úroveň samotného dopravce (ČD, RegioJet, Leo Express a další). Téměř dokončená rekonstrukce olomouckého koridoru přinesla své ovoce naplno především díky vzestupu konkurence na poli dopravců. Na Moravu jsem se vlakem něco málo nacestoval, tedy si můžu dovolit srovnání mezi posledními dvaceti lety s ČD a dnešní cestou s Leo Express.
Státní dopravce a soukromníci
Státní dopravce by měl mít na první pohled oproti soukromníkům obrovskou konkurenční výhodu. Know-how z více než stoletého provozu osobní železniční dopravy, rozsáhlé zázemí, dostatek personálu, lepší vyjednávací podmínky pro nákup vstupů (vlaky, energie, úklidové služby, atd.), nižší jednotkové náklady (úspory z rozsahu) či větší stabilitu (většinu dopravních výkonů si objednává stát a kraje, kteří garantují dotaci ztrát).
Soukromníci by naopak na své straně měli mít teoreticky samé handicapy. Začínají od nuly, tedy bez know-how, bez zázemí, v malém rozsahu (dražší jednotkové náklady, horší vyjednávací podmínky se subdodavateli) a s menší stabilitou (financují to ze své kapsy, na své podnikatelské riziko, stát žádné ztráty nedoplácí).
Z výše uvedeného plyne, že by ČD měly na poli osobní vlakové dopravy vítězit na celé čáře a to bez většího úsilí. Jaká je realita?
České dráhy
Ceny: Tarif a jeho složitost jak z dob císaře pána. Cena by se měla odvíjet od tržní poptávky, tedy záviset především na vytíženosti konkrétního spoje a momentu objednání (koupě předem/méně vytížený spoj – levněji, koupě v den odjezdu/více vytížený spoj – dráž). Při cestování s ČD je třeba vlastnit základní IN kartu (která stojí nemálo peněz), jinak cestujme oproti aspoň vzdáleně tržním cenám o 25% dráž. E-shop nepříliš user-friendly. Na studium tarifů plných výjimek je třeba si vyhradit nějakou tu hodinu času. Cena z Prahy do Hulína se vždy pohybovala s IN25 kolem 250-300 Kč.
Vlaky: Dlouhou dobu používané staré koženkové vozy (špinavé, zničené, hlučné - vzor ne-komfortu) pomalu nahrazují jejich modernizované verze, ale zásuvka či internet je stále v běžné druhé třídě nepřekonatelný problém. Stolečky pro práci nepoužitelné, spíše překážející.
Místenky: Za peníze a nemůžu si vybrat, kde budu sedět. Většina cestujících jezdí bez místenky, tedy nastupování do vlaků a souboj o lepší místa cestování příliš kultivovanosti nepřidává.
Občerstvení: Jídelní vozy (či vozíčková roznáška) nabízejí přinejlepším průměrnou kvalitu, ale za extra nadstandardní ceny. Když nebylo v kupé místo a uličky praskaly přeplněním ve švech, dalo se za cenu jednoho piva strávit cestu v poloprázdném jídelním voze. Tam totiž na teplé jídlo za běžnou restaurační cenu krát tři chodil málokdo.
Personál: Trochu loterie. Dalo se narazit na milého nadšence do dráhy stejně jako na prudiče, kterého jsem svou přítomností evidentně obtěžoval. Kontrola tarifní kázně občas i 3x během cesty (průvodčí, změna průvodčí, revize). Spolucestující ze zahraničí mají smůlu – anglicky se nedorozumí.
Ostatní servis: Veškerý žádný.
Leo Express
Jedu v úterý dopoledne, tedy mimo špičku. V pondělí večer nakupuji přes velmi dobře zpracovaný e-shop jízdenku za 136 Kč. Bez nutnosti stávat se členem čehokoliv, kupovat si obdobu IN-karty či ukládat peníze na virtuální peněženku dopravce (tyto možnosti tu jsou a nabízejí zlevněné jízdné, ale dále se mi to nechce studovat – s cenou 136 Kč jsem spokojen nad očekávání). Vybírám si místo na virtuální mapě celé soupravy – chci po cestě pracovat a pojedu déle, tedy dál od dětského oddílu, toalety, dveří, u stolečku, u okna a na čtyř-sedačce, kde ještě není zakoupené žádné další místo (pro větší soukromí). Nic není problém, vše naklikáno z pohodlí domova za pár minut, placeno kartou.
Vlak vypadá z venku skutečně jako větší tramvaj (jak mu hanlivě přezdívají odpůrci soukromníků), ale uvnitř tomu nic nechybí a prostor je dostatečný. Nízkopodlažnost, použitelný stolek na práci, zásuvka pro každou sedačku, wifi (není to 100 Mb jako od UPC, ale na práci plně postačující), denní tisk, plechovka kofoly. Nikdo po mně nechce předložit lístek, ale milý personál naopak několikrát během cesty sbírá další přání od cestujících. Pán na vedlejší sedačce nereaguje na oslovení v češtině – slečna stevardka intuitivně přepíná do plynné angličtiny, pán evidentně mile překvapen. Ceny v jídelním lístku uvedeny i v eurech, vše dvojjazyčně. Je možné se napojit na palubní systém a mimo filmů sledovat i např. záběry z čelní a zadní kamery vlaku či aktuální rychlost soupravy. Cenově je nabídka jídel pocitově malinko dražší oproti bezkonkurenční pojízdné restauraci RegioJet (který prodává často za téměř nákupní ceny), ale stále na úrovni těch levnějších restaurací. Nabídka alternativní kuchyně (indické kuře, kuskus s tofu) mi přijde zajímavější než standardní guláš z JLV. Je to asi i jednodušší logisticky do vlaku než řízek v trojobalu.
Závěrem ještě k té malé tramvaji. Na rozdíl od RJ to bude mít Leo Express malinko komplikovanější při budoucím navyšování kapacity (Jančura jen přidává vagóny a má pořešeno). Souprava byla celkově tichá (včetně cestujících), ale umím si představit, že absence dveří mezi vagóny a křičící dítě mohou zážitek z jízdy ovlivnit poměrně negativně. Ale jinak koncepce hliníkové soupravy se sdílenými podvozky není špatný nápad – velké zrychlení lehkého vlaku na koridoru, kde je třeba měnit neustále rychlost, pomohlo dosáhnout velmi přívětivé jízdní doby Praha – Hulín lehce nad 2,5 hod. Tiché rozjíždění i brzdění – žádné nepříjemné skřípění kol.
Nedaří se ani s dotacemi
Více než na české železnici jsem si připadal jako v letadle British Airways na cestě do Londýna. A tak to má být. Na ostravské trati mám stejně pozitivní zkušenost také s RegioJetem. Tam se rapidně zlepšily i České dráhy. Sečteno, podtrženo, oproti ČD jsem jel s LE na Moravu za polovic a s řádově mnohem vyšší kvalitou služeb. A to ČD dostává velmi štědrou dotaci od Ministerstva dopravy na relaci Praha – Zlín 179,9 Kč za každý ujetý kilometr (za loňský rok celkem 376,9 mil. Kč).
Zůstává tedy otázkou, proč něčeho takového jako soukromníci nejsou schopny i ČD, které by na své straně měly mít teoreticky všechny trumfy.