Vláda: Cena lidského života je 120 mil. Kč
Za časů starého občanského zákoníku byla cena života v řádu statisíců korun. Nový občanský zákoník hodnotu zvýšil na zhruba 10-20 mil. Kč. Vláda nyní přichází se stropem 120 mil. Kč – přesně tolik byl český stát ochoten zaplatit za každou z unesených Češek v Pákistánu.
Hanka a Tonča
V roce 2013 byly v Pákistánském Balúčistánu uneseny islámskými teroristy dvě české občanky. Před Balúčistánem varovalo jak Ministerstvo zahraničí, tak i mnoho cestovatelů s osobní zkušeností s tamější provincií. Cestovat Balúčistánem je zhruba ekvivalentní výpravě do Somálska, dnešní Libye či do oblastí pod kontrolou Islámského státu (vysoké riziko únosu nebo smrti). Po dvou letech bylo na jaře roku 2015 dojednáno propuštění. Dnes se na veřejnost dostávají informace, za jakých okolností k propuštění došlo. Nebyl to altruismus únosců, nebyla to čirá diplomacie turecké neziskovky IHH – byla to peněženka českých daňových poplatníků.
Souhlas s placením výkupného dala už Rusnokova tzv. úřednická vláda odborníků a byla stanovena hranice 10 mil. USD za obě unesené (cca 240 mil. Kč). Všichni si byli vědomi nebezpečného precedentu, ale nikdo nechtěl nést osobní odpovědnost za případné nepropuštění rukojmích. Islámští teroristé nejprve požadovali 20 mil. USD, ale nakonec se za vlády Bohuslava Sobotky podařila dojednat konečná cena 6 mil. USD (cca 144 mil. Kč). Zatímco první z unesených možná chtěla chvályhodně svůj dluh společnosti vrátit a začala pracovat v tuzemské neziskovce Pět P (pomoc znevýhodněným dětem), druhá z unesených přijala Islám a pod možnou tíhou stesku po svých únoscích zamířila zpět na Blízký východ. Na hranicích Turecka byla zadržena a vrácena zpět do ČR z důvodu rizika pravděpodobné radikalizace. Lidé vtipkují o nejdražším „hovězím“, které si kdy ČR koupila.
Fajád a spol.
Ali Fajád, Faouzi Jaber a Chálid Marabí. Identifikováni jako dodavatel zbraní teroristům, prodejce drog a překupník drog. Oni sami o sobě tvrdí, že jsou vysocí státní činitelé (bývalého ukrajinského Janukovičova režimu, Libanonu či Pobřeží slonoviny). Po zatčení byli nejdříve všichni v klidu, neboť moc dobře věděli, že za vše výše uvedené by v ČR dostali tak maximálně týden v polepšovně. Klid skončil s žádostí o vydání do USA, kde by jim hrozilo doživotí. Nastupuje plán B. Pan Fajád vysílá svého obhájce do Libanonu, kde je dotyčný unesen (spolu s dalšími čtyřmi spolucestujícími Čechy) a jako náhodou požadují teroristé za propuštění rukojmích propuštění pana Fajáda a spol. V minulých dnech byla výměna rukojmích provedena. A pan obhájce inkasuje od pana Fajáda 5 mil. Kč.
Nebezpečný precedens
V obou případech jsou dva zásadní problémy:
- S teroristy (ne)vyjednáváme: budeme-li s teroristy vyjednávat, povzbudíme je k dalším únosům. Komukoliv z Blízkého východu, kdo si bude chtít přivydělat či osvobodit zločince z českého vězení, bude nyní stačit unést libovolného českého občana. Zaplacením výkupného/propuštěním zločinců jsme pravděpodobně zachránili jinak ztracené životy českých občanů, ale zároveň jsme vystavili všechny budoucí cestovatele do daných oblastní ještě vyššímu riziku.
- Únik informací: Když už se dohoda uzavře, nesmí na veřejnost nic proniknout. Oficiálně s teroristy téměř nikdo nevyjednává, neoficiálně to dělají všichni. Ale aby něco takového přímo potvrdil člen vlády či aby do médií pronikly detailní informace o probíhajícím jednání (jaký strop výkupného si stanovila vláda, atd.), to už rovnou můžeme vedle návodů na migraci do Evropy (kudy vedou pašerácké stezky, kolik stojí falešné syrské pasy, kde je Štrasburk a jak se dovolávat lidských práv) vyvěsit na internet návod na vydírání České republiky (o kolik si říkat přesně peněz).