Speciální právní ochrana seniorů
2 min. čtení
Během prosince přišel pan Okamura (Úsvit přímé demokracie) s návrhem na speciální právní ochranu seniorů nad 70 let. V praxi by to znamenalo, že lidé nad 70 let by nebyli za své činy zcela právně odpovědní (nemohli by podepisovat kupní smlouvy či by je šlo kdykoliv anulovat), což by mělo seniory uchránit nejen před tzv. „Šmejdy“ (prodejci kastrolů za desetitisíce), ale i jinými podomními a pouličními prodejci všeho druhu (elektřina, plyn, telefon, zdravotní pojištění, atd.). Čím dál tím častěji totiž dochází k situaci, kdy senioři platí za identický produkt mnohem více než jiní členové populace.
Příčin těchto jevů je na straně seniorů několik:
- Nedostatečná informovanost
- Přílišná důvěřivost či neschopnost rozpoznat podvod/extrémně nevýhodnou nabídku
- Potřeba předzásobit výbavou do domácnosti všechny své vnuky a vnučky na několik generací dopředu
Toto vede v lepším případě pouze k prošustrování úspor a případného dědictví, které by další generaci posloužilo lépe (investovat peníze do výchovy dětí je určitě lepší než jim kupovat vysavače za desetitisíce), a v horším případě k osobním bankrotům a psychickým zhroucením. Nápad na speciální právní ochranu seniorů (částečné zbavení seniorů právní odpovědnosti) tedy není úplně mimo mísu. Problémem je zde vyrovnanost práv a povinností.
Větší práva znamenají vždy i více povinností/odpovědnosti. Pokud by se tedy někdo své odpovědnosti či povinností zříkal, měl by přijít i o nějaká ta práva. Např. děti do 18 let požívají také speciální právní ochrany a nejsou zcela a za své jednání odpovědní. Ruku v ruce s tím ale jde omezení jejich volebního práva, což je v pořádku. Patnáctiletý jedinec by si mohl svým jediným neuváženým podpisem značně poškodit celý zbytek života. Proto má omezenou právní odpovědnost. Zároveň děti nemohou ani volit (za osvobození od povinnosti/právní odpovědnosti je omezeno volební právo), což se zdá být také v pořádku, neboť část dětí by svůj hlas odevzdala v lepším případě tomu, kdo by jim slíbil zrušení povinné školní docházky, a v horším případě nějaké extremistické straně, která by této věkové skupině tíhnoucí obvykle k jednoduchým a rychlým řešením imponovala svým nabízeným konečným řešením romské otázky. Mimochodem tzv. volby nanečisto na středních školách opakovaně potvrzují, u jaké věkové skupiny má ultrapravice relativně největší podporu (s přibývajícím věkem podpora strmě klesá) a nebýt jejich omezeného volebního práva, tak již dávno v parlamentu zasedla dnes již zakázaná Dělnická strana či její ještě nezakázaný derivát.
U seniorů je situace podobná. Pokud si je někdo schopen svým neuváženým podpisem zničit svůj život (např. se zbavit veškerých svých úspor pro sadu nových hrnců v ceně ojetého automobilu) a chtěl by požívat speciální právní ochrany, měl by být omezen i na onom zmíněném volebním právu, neboť taktéž nedokáže rozpoznat škodlivost ultralevicových bludů a neustále dokola volí KSČ(M). Tímto nevolám po omezení volebního práva komukoliv – jen nabádám k vyrovnanosti práv a povinností u nových návrhů padajících v poslanecké sněmovně, neboť jeden z největších nešvarů současné legislativy je právě ona nevyrovnanost práv a povinností.
