Šmejdi
Mezi směsicí v poslední době do kin uváděných průměrných až podprůměrných filmů na plátno zavítal i jeden skutečný klenot – český film Šmejdi. Snímek pojednávající o tzv. nakupovacích zájezdech pro důchodce, resp. o všechny meze přesahujících obchodních praktikách pořadatelů těchto zájezdů má značnou informační a osvětovou hodnotu. Zdali se aspoň částečně dostaví efekt procitnutí zejména starších lidí, coby potenciálních obětí těchto podvodů, ukáže čas. Mezitím se již stihnul dostavit zcela jiný a nevyžádaný efekt – Bohuslav Sobotka začal objíždět domy seniorů a za použití stejných „mez přesahujících obchodních praktik“ lidem nutí místo vysavačů a nádobí přímo ČSSD a KSČM.
Vyspělost západní a české politické kultury se liší především v takovýchto detailech, že pokud se na západě provalí nekalost hraničící s organizovaným zločinem, která je ale díky mezerám v zákonech zcela legální a pouze hrubě neetická, zákonodárci konají poměrně rychle a problém vymýtí (ať už pomocí nových zákonů či minimálně osvěty či masové prevence). V Čechách se problém nejen že neřeší, ale dokonce se najdou i tací politici, kterým se nápad zalíbil, a osobně pokračují v jeho praktikování.
Nakupovací zájezdy
Přesvědčit plně vnímajícího zdravého člověka o výhodnosti koupě vysavače či sady nádob za několik desítek tisíc korun je téměř nemožné. Uvidíme-li vedle sebe v obchodě deset vysavačů v cenovém rozmezí jeden až čtyři tisíce korun, určitě se důkladně zamyslíme nad tím, proč ten jedenáctý vysavač stojí tisíců třicet až čtyřicet (tedy tolik jako starší ojeté auto, několik měsíčních platů, důchodů atd.) a může-li vůbec onen vysavač vysávat skutečně 10-40x lépe než všechny ostatní stroje v nabídce. Výsledkem našeho zamyšlení je obvykle velmi rychlé rozhodnutí koupit vysavač ve standardní cenové hladině. Takhle by to tedy nešlo. Chce-li nás podvodník natáhnout a prodat nám standardní vysavač za desetinásobek jeho skutečné hodnoty, musí na to jinak – třeba:
- Nenabízet vysavač všem a vytipovat si pouze úzký okruh vhodných kandidátů, které izolujeme od okolního světa - pojedeme na výlet (pracující třicátník, který je velmi dobře informován o současných technických trendech a má tzv. čistou hlavu je určitě méně vhodným kandidátem oproti nemocnému osamělému důchodci, který dávno ztratil o nejnovější technice přehled)
- Uplatit oběť dárkem nevalné hodnoty (výlet zdarma, oběd, drogistické zboží, láhev vína, dárkový koš, atd.) či alespoň jeho příslibem
- Lhát/zkreslovat realitu – neustále; o výhodnosti nákupu, kvalitách zboží a nízké ceně
- Strašit – když nepomůže pouhé lhaní; když nekoupíte, proděláte, dopadnete hrozně špatně
- Psychicky vydírat – když nepomůže ani strašení; děláme to pro vás, vy to děláte pro sebe/svoji rodinu
- Vyhrožovat – když selže vše ostatní; když nekoupíte, neodvezeme vás domů, dostanete pokutu, v krajním případě fyzické útoky
- Na samotný závěr po uskutečněném prodeji nechat kupujícího podepsat dodatek ke smlouvě o koupi, kde se zřekne všech svých práv, především možnosti zboží vrátit.
Sobotkovy zájezdy
Bohuslav Sobotka na to šel trochu jinak. Místo povožení důchodců v autobuse povozil sám sebe v autě a osobně navštívil několik domů pro seniory. Podmínka o selekci vhodných kandidátů a jejich izolaci splněna. Dárek na místě nedal, jen přislíbil vyšší sociální dávky a důchody, tedy v jeho významu slov jistotu a prosperitu. Lhaní, strašení, psychické vydírání a vyhrožování splněno – jak jinak nazvat výrok „když nebudete volit ČSSD a KSČM, pravice vás nechá vystěhovat a uzavře všechny domy pro seniory“?
Strašení nezaměstnaností a drahotou
Pokud zrovna pan Sobotka nestraší důchodce v domech s pečovatelskou službou vystěhováním, straší spolu se zbytkem nemoderní české levice sociálně slabší občany ztrátou práce, drahotou, krizí a politikou pravice utahování opasků. Je skutečně tak zle? Je cesta levice, tedy štědré sociální dávky, vysoké daně a ždímání firem, opravdovou cestou prosperity? Odpovědi bychom mohli najít v grafu 1.1 – Nezaměstnanost, březen 2013 níže.
Graf 1.1 – Nezaměstnanost, březen 2013
* 2/2013, **1/2013, ***12/2012
Zdroj: Eurostat/analytické oddělení Banky.cz
Česká republika s nezaměstnaností 7,3% je na tom velmi dobře ve srovnání se zbytkem Evropy. Země s nejnižší nezaměstnaností (Rakousko, Německo) se vydaly cestou utahování opasků, nižších sociálních dávek a přiměřených daní; tedy spíše v českém pojetí cestou pravice. Lidem se zde žije velmi dobře, mají práci, náklady na obsluhu dluhu těchto zemí jsou díky kvalitnímu ratingu (pro poslance ČSSD: čti „rejting“, nikoliv „ráting“) velmi nízké. Naproti tomu země s vysokou mírou nezaměstnanosti (a to nemusí jít přímo o Řecko a Španělsko s úrovní nad 25%, ale i o Slovensko, Portugalsko, Itálii či Francii) se vydaly cestou české levice; tedy sliby o pečených holubech létajících do úst, štědřejší sociální dávky a důchody, šlapání firmám na krk, atd. Také náklady na obsluhu státních dluhů těchto zemí jsou výrazně vyšší díky horšímu ratingu oproti zemím se striktnější a nerozhazovačnou politikou veřejných financí. Je to pochopitelné; pokud lidi odnaučíme pracovat a starat se o sebe pomocí sociálních dávek na všechno a firmy nenecháte vydělat a ukrojíte jim značné sousto ze zisku, nejsou firmy (tedy tvůrci pracovních míst) motivovány dávat lidem práci. Jednoduchá rovnice, kterou pravděpodobně chápe i pan Zavadil (nyní nově jmenovaný hradní poradce pana Zemana pro sociální politiku) a kterého výstupy navenek a politická příslušnost jsou motivovány snad pouze poptávkou trhu (je tady část voličů, která si myslí, že levice to s nimi myslí upřímně, aktuálně přes 50%).
Pravice svými občasnými hloupými (zvedání daňové zátěže) či populistickými kroky (ODS a rušení sKarty) bohužel zdatně sekunduje levici a nahrává ji přímo na smeč stejně obratně jako pan Schwarzenberg nahrál panu Zemanovi při jeho prvním projevu v poslanecké sněmovně.
Demokracie
Oprávněných voličů je v naší zemi v současné chvíli cca. 8,42 milionu, důchodců 2,87 milionu, tedy důchodci tvoří 34% oprávněných voličů, což není málo. Zohledníme-li fakt, že volební účast mezi důchodci bývá vyšší oproti zbylému souboru voličů, může se efektivní míra volících důchodců dostat až na 40% z celkového počtu volících jedinců. Snaha levice zmanipulovat strašením tuto část voličů je pochopitelná, ale lidsky nepřijatelná a nebezpečná. Kromě levice samotné z ní totiž nikdo neprofituje. Obavy a strach důchodcům na zdraví nepřidají a celá společnost se zcela zbytečně polarizuje, otevírají se otázky, zda mají mít důchodci volební právo, ultrapravice dostává téma k diskuzi atd., což šíří tzv. blbou náladu. Ohledně volebního práva důchodců se mi veškeré rozpory (i v souvislostech dnešního dění) jeví jako zcela nepřijatelné – volební právo mají, je to jeden z prvků demokracie, tedy státního zřízení, které v Čechách máme od devadesátých let. Mimochodem neduhy demokracie velmi hezky vystihuje názor starý více než 2300 let z doby Hellénské demokracie:
"Demokratické zřízení doplatí na to, že bude chtít vyhovět všem. Chudí budou chtít část majetku bohatých a demokracie jim to dá. Mladí budou chtít práva starých, ženy budou chtít práva mužů, cizinci budou chtít práva občanů a demokracie jim to dá. Zločinci budou chtít obsadit veřejné funkce a demokracie jim to umožní. A až zločinci demokracii ovládnou, protože zločinci od přírody tíhnou po pozicích k moci, vznikne tyranie horší než dovede nejhorší monarchie anebo oligarchie.*“
Za správnou cestu z problému ven považuji především šíření osvěty a prevenci, s čímž by se mělo začínat již v útlém věku v podobě povinného předmětu finanční gramotnost na základních a středních školách. Je to sice běh na dlouhou trať, ale tak či onak nezbytně nutný – finance dnes hrají v životě každého z nás velkou roli a aspoň základní porozumění světu peněz povede v dlouhodobém horizontu k samovolnému vymýcení praktik „šmejdů“, kterým dnes dokáže podlehnout značná část obyvatel.