Půjčka – mám šanci ji získat?
V naší bankovní poradně se poměrně často opakuje dotaz ohledně možnosti získání půjčky, kreditní karty či kontokorentu. Tyto malé úvěry převážně v řádech 10-100k Kč jsou výrazně dostupnější širokému spektru klientů oproti ostatním úvěrům o větších objemech či hypotékám. Přesto i poskytování takto malých úvěrů má svá jasná pravidla a v zájmu banky (poskytovatele úvěru) i klienta (žadatele o úvěr) ne každý nakonec na půjčku dosáhne. Jaká jsou tedy pravidla hry diktovaná bankou a naše šance na získání úvěru?
Půjčka většinou s komplikací
Drobné půjčky slouží ke krátkodobému překlenutí nedostatku peněz, podobně jako kreditní karta. Něco si chceme koupit, ale nemáme na to našetřeno. Již z názvu „spotřebitelské úvěry“ plyne hlavní účel těchto produktů – půjčování na spotřebu a obecně položky neinvestičního charakteru. Více o samotném (ne)smyslu spotřebitelských úvěrů se dočtete v našem článku Půjčujeme si odpovědně. Zcela solventní klient s dobrými příjmy je málokdy v pozici žadatele o tento typ úvěru, protože jej jednoduše nepotřebuje, neb „má našetřeno“. Typickým žadatelem je spíše jedinec, který nemá příliš vysoký pravidelný a doložitelný příjem či má jinou „komplikaci“ (matka samoživitelka, mateřská dovolená, důchodce, invalidní důchod, existence dalších dluhů, vroubek neplatiče vedený v registrech, etc.). Tedy existence jedné takovéto komplikace nutně neznamená, že banka žádost o půjčku zamítne. Tak trochu se s tím počítá, a proto jsou např. úrokové sazby u spotřebitelských úvěrů násobně vyšší oproti hypotékám (roli samozřejmě taktéž hraje obvykle nulové či nižší zajištění). Musíme zkrátka banku přesvědčit, že budeme schopni úvěr splatit a že existuje pouze minimální riziko nesplacení. Pokud si nejsme 100% jisti, že úvěr splatíme, o úvěr nežádáme (tohle není loterie). Jsme-li si zcela jisti, že úvěr splatíme a banka nám přesto úvěr zamítne s tím, že naše sebevědomí nesdílí, koná tak ona banka pouze v dobrém úmyslu, čímž nás chce uchránit před rizikem nesplaceného úvěru, soudního řízení, exekuce a osobního bankrotu. Banka taktéž chrání sebe, neboť cílem banky je půjčovat peníze za vyšší úrok než za kolik si u ní jiní peníze uložili a vydělávat na úrokovém rozdílu a nikoliv na osobních bankrotech klientů (na rozdíl od většiny nebankovních institucí, viz níže). Každý nesplacený úvěr a případné soudní řízení s exekucí generuje bance dodatečné náklady, kterým se chce vyhnout. Jistě, příjem z exekuce by pak třeba i všechny dodatečné přímé náklady pokryl, ale stejně navíc ještě zůstane vynaložená energie banky, kterou ji nikdo nezaplatí (čas a síla vynaložená na soudní a exekuční řízení). Je tedy lepší úvěr nezískat a nejet na vytouženou dovolenou, než pak do konce života přežívat o životním minimu.
Co tedy musím splňovat
Zcela nezbytné je splňovat podmínku minimálního pravidelného a doložitelného čistého příjmu vyžadovaného pro daný úvěr (závisí na délce a objemu úvěru). Vůbec minimální možný příjem se pohybuje u nejtolerantnějších bank kolem 8 000 Kč. Pod tuto hranici Vám žádná banka nic nepůjčí. A jak odhadnout minimální požadované minimum přesně pro náš úvěr? Téměř každá banka na svém webu nabízí možnost si úvěr spočítat na úvěrové kalkulačce. Zadáme kolik a na jak dlouho chceme půjčit a dostaneme výši měsíční splátky (orientačně při půjčce 50 000 Kč na 2 roky cca 2 400 Kč měsíčně). Máme na to měsíčně hradit takto vysokou částku? Většina položek v našem osobním či rodinném rozpočtu je víceméně fixně daná – náklady na bydlení (nájem, energie), výdaje za potraviny, drogerii, léky, v případě dětí školy, školky a náklady s tím spojené a další nezbytně nutné položky. Pokud tedy sečteme veškeré zmíněné nutné výdaje a připočteme rezervu aspoň 10-20%, měl by nám zbýt dostatek na pokrytí vypočtené splátky. Pokud tomu tak není, nebudeme pravděpodobně schopni úvěr splatit (úspěšné splacení je zde blíže rovině výsledku hazardní hry než pečlivé kalkulaci naších možností) a tedy nemá smysl o něj žádat. Banka má tyto výdaje již kalkulované a standardizované dle toho, co uznává dle svých dlouhodobých zkušeností za přiměřené. Zpravidla býváme tedy pouze dotázání na základní rodinné poměry (počet dětí, ženatý/vdaná nebo single, bydlení ve vlastním či v nájmu, jiné závazky, etc.) a banka již sama odhadne, jsme-li pro půjčku dostatečně solventní.
Pravidelný a doložitelný čistý příjem
Pravidelný čistý příjem musí být doložitelný a příliš nezáleží na jeho zdroji. Může být ze zaměstnání stejně jako pocházet z vypláceného starobního důchodu jiné sociální dávky (mateřská, invalidní důchod a další), je-li ona dávka zajištěná bez rizika ztráty až do doby splacení úvěru. Naopak se nezapočítávají slíbené příspěvky od našich drahých poloviček či rodičů (není jak deklarovat jejich právní závaznost) – tito jedinci mohou být max. spolužadatelé o úvěr či ručitelé (obojí nedoporučuji).
Další dluhy, konsolidace, záznamy v registrech
Splácíme-li další dluhy či máme jiné závazky, musím nám z příjmu po odečtení nezbytných nákladů zbýt dostatek na pokrytí všech splátek – pokud tomu tak není, nový úvěr nezískáme. Řešením může být konsolidace, tedy sloučení nového úvěru a starých úvěrů či dalších závazků do jednoho většího nového úvěru, který bychom spláceli déle, čímž bychom rozložili splátky do delšího období, ty by klesly a nám by se ulevilo, nacházíme-li se v tíživé finanční situaci. Nicméně cesta je to značně nevhodná (projídáme značně svoji budoucnost) a doporučil bych ji pouze v ojedinělých případech, kdy lze prokazatelně ušetřit na úrocích a poplatcích (absolutně v souhrnu) či se jedná o poslední záchranu před exekucí a osobním bankrotem.
Negativní záznamy v registrech jsou nepříjemné, neboť jasně dokládají naši zhoršenou platební morálku a nesolventnost. Valná většina bank dává ruce pryč od takovýchto klientů a těch několik zbylých bankovních institucí půjčuje za výrazně zvýšený úrok, který kryje riziko možných problémů. Se záznamem v registrech tedy úvěr je možné získat, ale bude to stát více úsilí, času a peněz.
Banka, družstevní záložna nebo nebankovka?
Kde si půjčovat a kde nikoliv aneb jaké jsou rozdíly mezi bankovními a nebankovními institucemi. Družstevní záložny spotřebitelské úvěry fyzickým osobám neposkytují (teoreticky mohou, ale nemají je prakticky v nabídce), tedy se omezíme na banky a nebankovní poskytovatele úvěrů. U bank je půjčka bezpečnější, neboť banka přesně odhadne naše možnosti splácet a nepůjčí nám nic o čem si myslí, že by nás mohlo dostat do problémů. Toto se bohužel nedá tvrdit o většině nebankovních poskytovatelů úvěru. Jistě, existuje i několik málo slušných (spočitatelných na prstech jedné ruky) nebankovních institucí, které Vám půjčí ještě stále přiměřeně zodpovědně, ale valná většina těchto poskytovatelů úvěrů nehraje fair play a business model je spíše založen na pokutách za nesplněné podmínky, o kterých takováto instituce tuší, že je klient spíše nesplní a exekucích majetků, především lukrativních nemovitostí. Upsat se takovéto nebankovní instituci je ekvivalentní pohádkovému zaprodání duše ďáblu, s tím rozdílem, že dostanete mnohem méně a budete trpět mnohem více.
Hypoteční kalkulačka - snadno a rychle si spočítejte svoji hypotéku!