Psychologické benefity vlastního bydlení

Co si z článku odnést

Pozitivní psychologické aspekty vlastního bydlení zahrnují: 

• pocit jistoty a kontroly nad životní situací, pocit stability a bezpečí, nezávislost na rozhodnutích pronajímatele
• možnost dlouhodobě plánovat budoucnost, včetně kariéry
• možnost přizpůsobit si prostor podle svých potřeb, včetně práce z domova
• pocit stálého bohatnutí, nižší zatížení výdaji, jistota zvládnutí výdajů i při snížení příjmu
• vytváření trvalých vazeb v komunitě, stabilní zázemí pro rodinná i přátelská setkání.

Jsou tu ale i negativní aspekty:

• stres ze zodpovědnosti za veškerou péči a údržbu nemovitosti, a to jak finančně, tak i po věcné stránce
• často finanční tlak spojený se splácením hypotéky, 
• ztráta flexibility v případě potřeby změny lokality, možné omezení pracovních příležitostí kvůli vázanosti na místo bydliště.

Psychologické výhody dlouhodobého bydlení v nájmu vs. vlastním

„Vlastnictví nemovitosti poskytuje významný pocit jistoty a kontroly nad životní situací. Člověk není závislý na rozhodnutích pronajímatele o výši nájmu nebo o případném ukončení nájemní smlouvy. Vlastní bydlení znamená možnost dlouhodobě plánovat budoucnost,“ říká Petr Jermář, specialista na finance portálu banky.cz.

Tím výčet samozřejmě nekončí. Pojďme se na další výhody vlastního bydlení podívat v následujících kapitolkách. Některé budou spíše filosofické, ale zodpovězené na základě poznatků od našich odborných partnerů na realitním trhu (makléři, novináři se specializací na nemovitostní trh, ale i ti, co bydlení stavějí). Jiné výhody jsou praktické a dokážeme je podložit číselně: statistikami nebo výsledky průzkumů. 

Tak pojďme začít:

Vlastní bydlení přináší (reálně podložený) pocit stálého bohatnutí 

Kdo vlastní nemovitost, je rok od roku bohatší (v nominálním vyjádření). Kdyby ji totiž prodával, může za ni rok od roku dostat vyšší částku. Sice to nebude hned (trh s bydlením není tak likvidní, jako když nakupujete a prodáváte akcie), ale dojde k tomu. 

Podívejme se na vývoj cen vlastního bydlení za posledních 10 let, jak jej prezentují v Deilotte: možná vám to tak nepřipadá, ale od roku 2014 se ceny nemovitostí zvedly o 166 %.To je průměrné zhodnocení (a růst bohatství) o více než 16 % za rok (a to je tempo, kterého nijak pravidelně nedosahují ani akciové indexy). Samozřejmě to neplatí o každé nemovitosti k bydlení, jde o průměr. Někde to bylo méně, a někde naopak ještě víc.

Podívejte se, proč rostou ceny bytů a výdaje na bydlení, a také koho to zasáhne nejvíc. 

Jak to vidí ti, kdo bydlení stavějí?

Když jsme se ve Woodsystem zeptali Davida Šillera, obchodního ředitele společnosti, zda sledují u svých klientů, jak se v čase mění hodnota jimi postavené nemovitosti, nejprve zavládlo překvapení: „Upřímně to není metrika, které bychom se cíleně věnovali. Tyto informace získáváme pouze náhodně v momentě, kdy dojde k prodeji některého z našich domů a kdy nás nový majitel kontaktuje s požadavkem na úpravu či dokumentaci ke stavbě.“

Pak ale Šiller dodal: „U těch, z námi postavených nemovitostí, s nimiž se znovu setkáme, můžeme potvrdit v čase rostoucí cenu. A platí tu stejná pravidla jako u všech ostatních typů konstrukcí: čím blíže k větším městům, tím se cena zvedá více a rychleji.“ 

Vlastnictví nemovitosti a seberealizace

Přispívá vlastnictví domu k pocitu úspěchu a seberealizace? Rozhodně přispívá. Proč? Důvodů je spousta, i když v poslední době pomalu oslabují. Vlastní bydlení je ukázkou toho, že dosáhneme na hypotéku, že jsme si naspořili dost na to, abychom 20 % (u žadatelů do 36 let případně jen 10 %) uhradili ze svého. Zkrátka, že jsme v práci/podnikání úspěšní.

Poznámka: s klesajícími úrokovými sazbami se dostupnost hypoték zase zlepšila, což ukazují i pravidelné statistiky nově poskytnutých úvěrů na bydlení, jak je eviduje ČNB v systému časových řad ARAD. 

Podle Dominika Ženatého, ředitele DOMA realitních makléřů, „V české společnosti zakořenilo jakési dogma, že bydlet v nájmu je pro neúspěšné lidi, kteří nemají na to, aby si pořídili vlastní bydlení. Myslím si, že v ČR si lidé raději berou hypotéku s pocitem, že vkládají peníze "do svého", do bytové seberealizace. A nájem tak zbývá pro lidi, kteří na vlastní bydlení nedosáhnou a berou ho tedy jako zlo, které musí strpět, protože nemají dostatek financí.“

A proč teď oslabují pocity úspěchu a seberealizace ve spojení s vlastním bydlením? Změna přichází s novou a odlišnou nabídkou nájmů: s výstavbou moderních bytových jednotek nebo domů k pronájmu, které jsou velké, prostorné a plné chytrých i zelených technologií. Pronajímají je investiční společnosti, a ty je ani nebudou prodávat. Symbolem úspěchu se ale stále častěji stává možnost dovolit si bydlení v takovém nájmu.

Jak vlastnictví nemovitosti ovlivňuje pocit stability a bezpečí?

„Nemovitost také funguje jako bezpečná finanční rezerva pro nečekané životní situace. Pro mnoho lidí představuje vlastní domov emocionální kotvu a místo, kde mohou vytvářet trvalé vazby v komunitě. Po splacení případné hypotéky pak vlastní nemovitost významně snižuje pravidelné výdaje na bydlení,“ vyjmenovává Jermář prvky stability, které bývají s vlastním bydlením spojené nejčastěji.

Pocit stability a bezpečí se v nájemním bydlení o dost sníží. Hlavním důvodem ale není samotný nájem, nýbrž specifika českého nájemního trhu. „Trh nájemních nemovitostí v ČR je mladý, nemá tradici a ani stabilní základ v podobě velkých investičních společností,“ říká Dominik Ženatý. 

Co si pod tím představit? Tady pronajímají byty hlavně soukromníci, a u nich nikdy předem nevíte, kdy budou svůj byt potřebovat, třeba pro děti, nebo pro děti svých známých. „To je další aspekt, který trh český s nájemním bydlením dělá jiným. Stále bude velká preference vlastního bydlení: raději v horším, ale ve svém. To je podle mě to, co bude dominovat i nadále na českém trhu,“ doplňuje Ženatý.

Online hypoteční kalkulačka

Bydlení a stres. Nebo pocit nezávislosti a svobody?

Pocity nezávislosti a svobody, plus pocit stresu, jsou právě u bydlení dvojaké. Musíme sem totiž zahrnout oba úhly pohledu:

• svoboda plynoucí z toho, že jsem majitelem nemovitosti, kterou si mohu přizpůsobit přesně tak, jak potřebuju. A z níž mi nikdo nedá výpověď. Svoboda ve výdajích, protože po doplacení hypotéky už budu zatížen jen platbami za energie a občasnými výdaji na údržbu (do 20 % z příjmu). Ale stres z toho, že mám „na krku“ veškerou péči a údržbu
• svoboda plynoucí z nezávislosti na místě, v němž jsem právě teď v nájmu. Nemusím se tu o nic starat, na nic ohlížet, nic si předělávat a vázat se na tohle místo. Stres z toho, jestli má nájemní smlouva bude platit ještě za půl roku, rok. Jestli se nájem nezvedne o tolik, že na něj už nebudu mít (výdaje na bydlení v nájmech jsou nyní na cca 40 % příjmu).

Kterou svobodu upřednostňujete, a který stres je pro vás tím přijatelnějším? To je jen a pouze na vás. 

Přečtěte si: Ti, kteří bydlí ve vlastním, jsou bohatší

Mladí se nechtějí poutat k místu

Současný vývoj na realitním trhu ukazuje odlišnosti mezi mladou generací a ostatní společností. Michal Pich z realitního serveru REALITYČECHY.cz popisuje svůj pohled na vnímání svobody mladou generací, a ve spojení s bydlením, takto: 

„Současná mladá generace navíc dává přednost ‚svobodě‘, ovšem svobodě jakožto nezávislosti na nemovitém majetku. Vlastnictví bytu a duševní zdraví spolu souvisí různě: vlastnictví znamená také starosti, čas a práci spojenou s údržbou nemovitosti. V nájemní jdou veškeré opravy za vlastníkem. A navíc: v posledních letech se, především u mladých lidí, výrazně změnil čas strávený v domácnosti. Spousta lidí dnes má bydlení jen ‚na přespání‘, de facto jim supluje hotel. Přes den jsou v práci, odpoledne sportují, večer se jdou bavit ven.“ 

Především nejmladší generace tedy ztrácí důvod k tomu, aby usilovaly o vlastnictví bydlení. Důvod pak většinou přichází až později, se založením rodiny, nebo když děti dospějí do věku povinné školní docházky.

Mohlo by vás zajímat: Kde v ČR jsou nájmy nejnižší (v porovnání s příjmem)?

Úleva, že ve vlastním to utáhnu i ze sníženého příjmu

Důležitá (obzvlášť pro naši psychiku) je finanční jistota. Lidé ve vlastním bydlení (hlavně ti, co už doplatili hypotéku) mají mnohem vyšší finanční jistotu než ti, kdo žijí v nájmu. Jednak se cítí méně zatížení výdaji na bydlení. A jednak vědí, že i kdyby přišli o práci, dlouhodoběji onemocněli nebo přišli o partnera, případně že až budou v důchodu, stále ještě s přehledem „utáhnou“ výdaje na bydlení, a to i přes snížený příjem. Zkrátka: vlastní bydlení je pojistka, a to nejen na stáří.

„Lidé žijící ve vlastním se často cítí nejméně zatíženi výdaji na bydlení, a s tím spojenou finanční nejistotou. Dlouhodobé statistiky ukazují, že lidé, kteří vlastní své bydlení, jsou na tom již od roku 2005 zdaleka nejlépe. Jejich pocitové zatížení výdaji na bydlení doposud nikdy nepřekročilo 26 %. Naproti tomu lidé žijící v nájmech se s pocitovým zatížením dostali až k hodnotě necelých 46 % (konkrétně v roce 2014). Pocit zatížení výdaji na bydlení se značně podílí na celkovém pocitu finanční jistoty a kontroly nad životní situací,“ poukazuje na výsledky průzkumů Českého statistického úřadu Miroslav Majer, CEO portálu banky.cz.

Podívejte se, co se vyplatí víc: vlastnictví, nebo pronájem nemovitosti?

Dlouhodobé plánování života a kariéry

Další psychologický bod, který může být vlastnictvím nemovitosti ovlivněn pozitivně i negativně. Zatím na českém trhu převládá to pozitivno. Vlastní bydlení je spíše podporou pro dlouhodobé plánování života a kariéry.

Jak říká Dominik Ženatý: „Češi se neradi stěhují. Tedy ta hlavní výhoda nájmu: flexibilita, je pro ně nezajímavá.“ Spíše přizpůsobíme práci tomu, kde bydlíme, než abychom měnili svou adresu podle toho, kde právě teď (tyto roky) chceme pracovat. 

A protože jsme takto nastavení celospolečensky, je pro nás výhodou mít za zády vlastní nemovitost, než že bychom ji brali jako brzdu pracovní kariéry. Do karet teď trvalejšímu bydlení na jednom místě hraje i digitalizace a stále častější možnost pracovat z domu (homeoffice), resp. odkudkoliv na světě. 

Osobní identita a životní hodnoty: jsou jiné, když jste ve vlastním?

Pravděpodobně jsou. Lidé žijící v nájmu řeší jiné starosti než lidé, co bydlí pod vlastní střechou. A od hlavních životních starostí se obvykle dost tvaruje i identita a životní hodnoty (byť to tak nemusí z počátku vůbec vypadat). Plus se projevují i rozdíly ve výchově rodičů, jak oni přistupovali k bydlení v době, kdy se osobnost jejich dětí formovala právě v těchto otázkách.

Michal Pich popisuje vývoj v hodnotách české společnosti ohledně bydlení takto: „Za posledních 20 let se situace výrazně změnila. Rodičovská rada: Musíš bydlet ve vlastním‘ je slyšet stále méně. Mladí lidé už tak neinklinují k vlastnímu bydlení, jako jejich rodiče.“ 

A není to ani pouze špatně, ale ani pouze dobře. Tady nelze dát jednoznačnou nálepku. Trendem současnosti je minimalizace starostí, včetně těch, které plynou z vlastnictví nemovitosti. Zda to vydrží a podpoří rozvoj českého trhu s nájemním bydlením, těžko říct.