Banky.cz Magazín Banky.cz Pojištění Povinné ručení - revoluce přichází

Povinné ručení - revoluce přichází

Petr Jermář, Hlavní analytik Banky.cz
26.9.2016
4 min. čtení
Pojištění
Povinné ručení - revoluce přichází

Na tuzemský trh míří dva revoluční koncepty povinného ručení. Nově bude možné platit dle ujetých kilometrů či podle nebezpečnosti stylu řízení. Uspějí tyto novinky u českých pojišťoven, nebo se bude dál sazba pojistného odvíjet hlavně od obsahu motoru?

Povinné ručení dnes

povinné ručení

V Česku má povinné ručení sjednané 7,5 mil. vozidel (všech kategorií) u 13 pojišťoven, které tento produkt nabízí. Základním parametrem diferenciace pojistného je obsah či výkon motoru (silnější motor = vyšší pojistné). Většina pojišťoven dále zohledňuje u majitelů vozidel jejich věk a adresu trvalého bydliště (mladší řidič/větší město = vyšší pojistné). Za roky bezškodného průběhu pojištění se poskytuje sleva (bonus), za způsobené škody se naopak dává přirážka (malus). Cílem diferenciace sazeb pojistného je spravedlivá distribuce nákladů krytí škod mezi pojištěné dle jejich rizikových profilů. Současné parametry diferenciace dávají smysl. Mladý nezkušený řidič se silným vozem jezdící v hustším provozu má oproti starším zkušenějším řidičům se slabšími vozy v mírnějším provozu zkrátka vyšší pravděpodobnost karambolu. Bourá-li někdo téměř každý rok, již se pomalu přestává jednat o nahodilou událost a malus v podobě stovek procent je jediným možným řešením v rámci povinného zákonného pojištění (správně by tito jedinci měli být z logiky věci nepojistitelní).

Podle ujetých kilometrů

Velmi zajímavým parametrem pro výpočet pojistného by byly ujeté kilometry za rok. Evropský průměr činí 10 000 km/osobní auto/rok, tuzemský průměr pak necelých 7 000 km. Nemalá skupina řidičů (senioři, obyvatelé větších měst s kvalitní MHD) nenajedou ročně ani polovinu průměru. Naproti tomu stojí druhá skupina řidičů (lidé denně dojíždějící autem za prací, milovníci aut), kteří nemají problém průměr překonat i dvojnásobně. S růstem počtu ujetých kilometrů stoupá i pravděpodobnost nehody. Naproti tomu stojí teorie „sváteční šofér je i přes malý nájezd díky menší zkušenosti rizikovější“. I když na tom určitě něco bude, praxe ukazuje, že každodenně jezdící šoféři se chtě nechtě občas drobnějším karambolům zkrátka nevyhýbají.

Doposud úlevu za menší nájezd nabízela pouze Uniqa, která poskytovala sezónní slevu 30%. Resp. nebylo to za menší nájezd, ale za nepoužívání vozidla po dobu 6 měsíců v roce (na výběr je zimní a letní sezóna). Od října 2016 bude úlevy za roční nájezd do 10 000 km nabízet Allianz. Stav tachometru bude každoročně pojišťovně hlásit klient (doloží foto tachometru) a do auta se tak nebude muset montovat žádný čip či jiné sledovací zařízení. Při každém výročí smlouvy řidič pojišťovně nahlásí odhad nájezdu na budoucí rok dopředu (a podle toho zaplatí pojistné). Při skutečném vyšším nájezdu pak řidič doplatí přirážku, a naopak při menším než odhadovaném nájezdu mu pojišťovna přebytek vrátí. Sympatické na tomto řešení je důvěra pojišťovny v klienty a nepáchání manipulací s tachometry. Takovýto čin by byl samozřejmě vyhodnocen jako pojistný podvod s následky pokut, vypovězení smlouvy a žaloby. Uvidíme, nakolik je tuzemský trh na takovéto pro-klientské řešení vyspělý.

Životní pojištění od expertů

Ostatní pojišťovny se zatím k diferenciaci sazeb podle nájezdu staví spíše odmítavě ze tří důvodů:

  • věří, že sváteční řidič je vyšším rizikem než větší nájezd km
  • systém hlášení stavu tachometru klienty nepovažují za důvěryhodný nebo ho berou jako procesně komplikovaný
  • v dnešní době zvyšujících se úhrad za škody (způsobené vyššími náhradami za poškození zdraví dle NOZ) a rentabilitě povinného ručení blízké nule nechtějí slyšet o diferenciaci dle nájezdu, protože by to mohlo v konečném důsledku přinést pojišťovnám celkové menší inkaso pojistného

Zatímco první argument je pochopitelný z hlediska preferencí rozdílných rizikových modelů každé pojišťovny, třetí argument jasně poukazuje na dlouho diskutovaný nešvar povinného ručení. Slušní řidiči jezdící bez nehod stále dotují nezodpovědné jedince páchající značné škody. Ono je totiž při boji o klienty mnohem jednodušší si říct deseti řidičům o 4 000 Kč, než devíti z nich poskytnou slevu 2 000 Kč a tomu poslednímu předepsat přirážku 18 000 Kč. Pryč jsou sice doby, kdy se o klienty bojovalo za každou cenu i na úkory profitability (a malus pak činil max. 100%) – dnes může rizikový (nebo pojišťovnám neznámý) řidič platit i tisíciprocentní přirážky. Ale ještě nejsme v ideálním bodě, kdy by rizikový řidič, páchající karambol za 0,5 mil. Kč každých 5 let, musel ročně platit 100 000 Kč. Tyto jedince pojistných souborů stále dotují ostatní. Korekce pojistného dle nájezdu km by byla dalším krokem na cestě ke spravedlivější diferenciace sazeb.

Dle stylu řízení (PAYD)

povinné ručení

Ještě lepším indikátorem rizikovosti řidičů by byl styl jejich jízdy. Pakliže někdo jezdí neustále stylem „brzda-plyn“, prudce akceleruje či páchá dopravní přestupky (především překračuje povolenou rychlost), je určitě rizikovějším řidičem a vhodným kandidátem pro vyšší pojistné. Oproti tomu pohodovější řidiči dodržující pravidla silničního provozu jsou viníky mnohem menšího počtu nehod, a tudíž by si zasloužili levnější pojistné. Neboli „PAYD – Pay As You Drive“.

Životní pojištění od expertů

S řešením přichází norská firma Telemotix, která nabízí do aut montáž sledovací jednotky, na základě čehož by pojišťovny stanovovaly výši pojistného. Aktuálně tohoto řešení využívá pouze jedna dánská pojišťovna, ale potenciál trhu se zdá být velmi slibný. Pro pojišťovny totiž není kritičtěji success factor než správně stanovené sazby pojistného. A pilotní projekty šetření závislosti zjištěných rizikových faktorů ze sledovacích jednotek na počtu nehod přinášejí velmi přesvědčivé výsledky. Otázkou je nákladová náročnost (na sledovací jednotku a její montáž) a přijetí českými řidiči. Ne každý má totiž chuť si nechat do auta nainstalovat „velkého bratra“, i když anonymita výstupů sledovací jednotky je jen otázkou technického řešení (výstupem jednotky by mohla být pouze data „překračuje/nepřekračuje rychlost v obci + o kolik“ a ne přesná trasa jízdy).

Pohledem vizionáře by systém PAYD mohl přispět i k většímu dodržování silničních předpisů a celkovému zkulturnění cestování po tuzemských silnicích. Úsekové radary měření rychlosti jasně potvrzují závislost motivace k dodržování předpisu na pravděpodobnosti sankce (rychlost překračují jen ti řidiči, kteří si nevšimnou kamer). Pokud by si byl každý řidič vědom následku za nebezpečnou jízdu v podobě automaticky předepsaného vyššího pojistného příští rok, dobře by si své počínání rozmyslel.

Budoucnost výpočtu pojistného

Zatímco parametr nájezdu km se stane realitou již od příštího týdne, na zavedení systému PAYD do tuzemské praxe si budeme muset počkat déle. V obou případech však lze očekávat, že současné rizikové faktory (zejména věk žadatele a adresa trvalého bydliště) se budou i nadále větší či menší vahou podílet na výpočtu sazeb pojistného.