Nová státní banka
1 min. čtení
Pan Sobotka v minulých týdnech pohovořil o povolebních ambicích ČSSD v sektoru bankovnictví. Chtěl by vytvořit novou státem vlastněnou komerční banku (rozšířením Českomoravské záruční a rozvojové banky), která by byla silnou konkurencí ostatním komerčním bankám vlastněných soukromými subjekty, na čemž by dle jeho názoru měli vydělat především občané. Pojďme si shrnout přínosy a negativa budování nové komerční banky za státní peníze.
Přínosy žádné. Máme-li na trhu tři dominantní mobilní operátory, lze očekávat, že příchod čtvrtého subjektu zvýší konkurenci v podobě vyššího tlaku na ceny a kvalitu. V situaci kdy máme na trhu přes 30 subjektů poskytujících bankovní služby nelze očekávat jakékoliv zvýšení konkurence příchodem dalšího, x-tého subjektu na trh.
Negativa značná. Vybudovat komerční banku stojí nemalé peníze, čas a úsilí; stát nemá ani jedno: s ročním deficitem přes 100 mld. Kč by bylo budování banky na dluh a co se času a úsilí týče, bylo by vhodnější alokovat své zdroje do mnohem potřebnějších oblastí, např. do penzijní reformy či reformy sociálních dávek (tak aby člověk nepracující nemohl pobírat na dávkách více než člověk pracující).
Další otázkou je, kdo a jak by takovou banku řídil. Jak je patrno z ostatních podniků vlastněných veřejným sektorem, tedy státem (České dráhy, SŽDC, Lesy ČR, ČSA, atd.) či městy (Dopravní podnik hl.m. Prahy, Pražská plynárenská, Pražská energetika, veškeré uměle zřízené akciovky typu městská parkovací, sociální, nicnedělací, atd.), nelze charakterizovat řízení těchto podniků jako úspěšné, neboť jsou permanentně méně či více tunelovány.
Stát by obecně měl zasahovat tam, kde nastává selhání trhu a lze to současně prohlásit veřejným zájmem. V České Republice máme vysoce konkurenční bankovní trh, kde je k mání vše od bez-poplatkových produktů nízkonákladových bank až po dražší privátní bankovnictví klasických velkých bank. Rozhodně nelze hovořit o selhání trhu, nízké konkurenci či veřejném zájmu. Existují dvě možné skupiny lidí, kterým vadí vysoké poplatky u klasických velkých bank: ta první ví o existující alternativně v podobě moderních nízkonákladových bank, ale z důvodu neflexibility nejsou ochotní měnit svůj současný bankovní ústav. Této skupině by nová banka nepomohla. Druhou skupinou jsou jedinci s nedostatečným finančním vzděláním či všeobecným přehledem, kterým by nová banka posloužila stejně dobře jako nastudování současné situace na trhu.
