Kreditní karta - dobrý sluha, zlý pán
Kreditní karta představuje velmi rychlý, pohodlný a za určitých okolností i zcela bezplatný zdroj peněz pro dočasné vykrytí akutního nedostatku financí na běžném účtu.
Zatímco v devadesátých letech byla v Čechách kreditní karta poměrně prestižní záležitostí a výsadou majetnějších (otevírala dveře lepších hotelů stejně spolehlivě jako vysokoškolský titul cestu k lepšímu zaměstnání), od počátku nového tisíciletí se tento produkt začal masově šířit mezi téměř všechny skupiny obyvatel (od studentů po důchodce) a vlastnictví kreditní karty má dnes již stejnou vypovídací hodnotu asi jako onen zmíněný vysokoškolský titul. Kreditní karta by se více než jakékoliv jiné finanční produkty z oblastí bankovnictví a pojišťovnictví dala jednoduše charakterizovat lidovým příslovím „dobrý sluha ale zlý pán“.
Kreditní karta versus kontokorent
Kreditní karta může svou hlavní funkcí připomínat klasický kontokorentní úvěr, neboť představuje taktéž předem sjednaný pohotovostí úvěr, který můžeme čerpat kdykoliv a splácet taktéž téměř libovolně. V případě nákupu na kontokorent (banka nám dovolí jít na běžném účtu do mínusu) platíme v obchodě debetní kartou, kterou nám banka k běžnému účtu vystavila (nebo si hotovost skrze debetní kartu vybereme v bankomatu či osobně na pobočce), zůstatek našeho běžného účtu bude záporný a dle sjednaných podmínek se nám dluh začíná úročit okamžitě či až po uplynutí tzv. bezúročného období. Doplacení dluhu probíhá pomocí vložení peněz či příchozí platby na běžný účet a v momentě, kdy se zůstatek na běžném účtu přehoupne ze záporných čísel do kladných, je úvěr splacen.
Oproti kontokorentu navázanému na běžný účet je kreditní karta samostatně stojící produkt, který nemá s běžným účtem žádného dočinění. K vydané kartě je nám otevřen samostatný technický účet s počátečním zůstatkem nula a každá platba kartou či výběr hotovosti z bankomatu přehoupne účet z nuly do záporných hodnot. Před vydaní karty s námi banka sjedná pravidla hry, tedy zejména velikost úvěrového rámce (kolik si můžeme maximálně půjčit) na základě naší bonity (schopnosti splácet – viz článek Půjčka – mám šanci ji získat), délku bezúročného období (do kdy je možné úvěr splatit bez jakýchkoliv úroků, resp. od kdy začíná banka úvěr úročit), úrokovou sazbu, kterou se bude úvěr úročit po překročení bezúročného období (běžně od 16 do 24%, nejčastěji jsou to hodnoty blížící se 20%) a poplatky s kartou spojené placené měsíčně či ročně (ideálně hledejte takovou banku, která Vám kartu poskytne bez poplatků – ano, jde to, stejně jako s bezplatnými běžnými účty). Bezúročné období se uvádí ve formátu „max. počet dní“, obvykle 55 dní a vždy platí, že dluh vytvořený během daného měsíce (je jedno, jestli prvního či posledního v daném měsíci) je třeba doplatit do jasně stanoveného dne v měsíci následujícím, obvykle 25 den. Tedy odtud „až 55 dní“.
Bezplatně a bezúročně
Ano, jde to. Jsou banky, které nám nabídnou kreditní kartu bez poplatků za její vydání a vedení. Bezúročné období nabízejí všechny banky. Jak je to možné, na čem tedy banky vydělávají? Mimo nezanedbatelného množství „hříšníků“, kteří nestihnou doplatit půjčku v bezúročném období a je jim tudíž později účtován tučný leč zcela adekvátní úrok, banky vydělávají především na námi provedených platbách u obchodníků, kdy mají % provizi (nejčastěji 1,5-3%) z každé provedené platby (stejně je tomu tak u karet debetních), kterou navíc obchodníkům posílají se zpožděním (nejčastěji od několika dní až po měsíc). Neboť jsou platby u obchodníků hlavním zdrojem profitu z kreditních karet, snaží se banky tlačit uživatele kreditních karet k omezení až eliminaci výběru hotovosti z bankomatu v podobě netriviálních poplatků za takovouto operaci (obvykle 4-5%).
Bonusy, které se nemusí vyplatit
S růstem konkurence na poli kreditních karet a rychlých úvěrů vůbec (nabízí jej dnes již téměř každá banka, kterých je na trhu přes 30) se některé banky občas snaží klientům tzv. „namazat med kolek úst“ v podobě různorodých bonusů a výhod. Mohou to být slevy u partnerů či např. velmi populární provize pro klienta z útraty kartou, což se může jevit jako velmi lákavé. Kdo by nechtěl dostávat zpátky ze své útraty průměrně slibované 1% z objemu provedených plateb? V těchto případech je však třeba být velmi obezřetný, neboť každá takováto výhoda má řadu podmínek a omezení a v konečném důsledku se to nemusí zcela vyplatit. Jsou dva typy bank: ta první (jako reprezentativního zástupce jmenujme např. mBank) nám poskytne kreditní kartu zcela bez poplatků a neslíbí nám k ní žádné výhody. Ta druhá (např. Citibank) nám naslibuje spousta výhod a vrácená % z útraty (doprovázeno velmi často agresivním marketingem v podobě pochybných existencí, nabízejících Vám kartu doslova na každém rohu, nejčastěji v nákupních centrech) a jen okrajově zmíní vysoké poplatky (a už vůbec nezmíní limity a podmínky pro slibované % provize). V praxi pak spousta lidí podlehne vidině výhodného obchodu a takovéto kartě dají přednost před kartou zdarma a bez výhod, nicméně velmi brzy zjistí, že aby se jim např. vůbec pokryly poplatky za kartu, museli by měsíčně utratit třeba min. 10 000Kč a to už bývá mimo potřeby průměrné domácnosti. Chtějte jednoduchý produkt bez poplatků a výhod a vyhnete se pozdějším nepříjemnostem. Neexistuje žádné perpetum mobile na produkci peněz a i kdyby existovalo, nikdo se s Vámi o něj nepodělí a už vůbec na ulici před nákupním centrem.
Dobrý sluha, zlý pán
Jak již bylo v úvodu zmíněno, kreditní kartu používejme jako bezplatný zdroj peněz k překlenutí akutního nedostatku financí na běžném účtu. Běžný účet dnes bývá neúročen (či úročen zcela zanedbatelně), a tudíž je výhodnější držet větší objemy peněz na spořících účtech. V případě, že chceme koupit např. novou kuchyň, ale nevíme přesně kdy (až se nám ji podaří vybrat), je lepší peníze držet na spořícím účtu, než je převádět ihned na ten běžný (kde by byly k dispozici pro platbu debetní kartou, ale také by se nám tam mohly povalovat neúročené pěkně dlouho, než kuchyň vybereme). Samotnou kuchyň v momentě finálního výběru raději zaplatíme kreditní kartou, vůbec se nestresujeme se správným načasováním převodu peněz ze spořícího účtu na účet běžný a peníze těsně před uplynutím bezúročného období odešleme z účtu spořícího přímo na technický účet ke kreditní kartě vedený. Ukázkový příklad správného použití kreditní karty, kdy je karta v pozici „dobrého sluhy“. Dalším dobrým příkladem by mohla být kreditní karta použitá k hrazení výdajů na služební cestě, na kterou nám zaměstnavatel nedal zálohu předem, a naopak nám výdaje proplatí ještě se zpožděním až při výplatě v dalším měsíci.
Na kreditní kartu se rozhodně nevyplatí nakupovat cokoliv v případě, že na to nemáme či mít nebudeme v momentě uplynutí bezúročného období. O smyslu půjčování si na spotřebu se lze více dočíst v našem článku Půjčujeme si odpovědně, ale obecně platit úrok okolo 20% za novou televizi je příliš drahý „špás“. Ukázkový příklad „zlého pána“.
Bezplatná databáze kreditních karet banky.cz
Portál banky.cz Vám přináší bezplatný přístup do databáze všech kreditních karet, kterou jsou v Čechách nabízeny bankami. Vstoupit do databáze lze z titulní strany kliknutím na položku „Kreditní karty“ (vpravo nahoře) či přímo zde. Dále již pouze klikneme na tlačítko přehled a porovnání a můžeme si nechat porovnat všechny kreditní karty a půjčky dle námi zvolených parametrů. Jak na to? Detailní návod pro práci s databází je popsán v našem článku Porovnání bankovních produktů. Dobrou volbu Vám za celou redakci portálu banky.cz přeje Petr Jermář.