Koruna zůstane oslabena déle

Aktuální růst české ekonomiky přes 4% vyvíjí nemalý tlak na prolomení hranice 27 Kč/EUR. Přestože ČNB své intervence na měnovém trhu blíže nekomentuje (kdy a kolik nakoupila), je vcelku jasné, že centrální banka intervence provádět musí a to velmi intenzivně. Dochází tedy ke značnému nárůstu devizových rezerv ČNB, které by mohly při současném tempu dle mnohých analytiků dosáhnout koncem příštího roku úrovně až 70% HDP, což je jen kousek od hranice 85% HDP domácí ekonomiky, kdy Švýcarská centrální banka přestala oslabovat frank a naopak dovolila jeho skokové posílení.

Ekonomika roste, ČNB dál oslabuje korunu

Na první pohled se může zdát, že při současném výkonu ekonomiky není již umělé znehodnocování měny třeba. Pan viceguvernér Tomšík to komentuje tak, že primárním cílem ČNB je udržení cenové stability (inflace 2%) a současný hospodářský růst přes 4% je jen vedlejším produktem intervencí, pomocí nichž se ČNB snaží dosáhnout „cenové stability“. To je argument, který se mnohým líbit nebude, ale je šalamounsky neprůstřelný. Mnohem zajímavější je Tomšíkova analýza současného růstu ekonomiky, kde nynější 4% v letošním roce považuje za jednorázový výkyv (způsobený masivním dočerpáváním EU fondů, vyšší tvorbou zásob či nižší cenou ropy) a pro příští rok predikuje návrat pod 3%. Toto bude pro mnohé stravitelnější argument pro zachování oslabené koruny.

Současné náznaky z rady ČNB o prodloužení intervencí minimálně do začátku roku 2017 tedy pravděpodobně nebudou pouze slovními intervencemi proti aktuálním tlakům měnového trhu.

Dražší dovolená, vyšší růst mezd

Opomeneme-li odbornou sféru, kde se názory na současnou měnovou politiku centrální banky různí (ovšem vždy vše korektně podloženo argumenty), valná většina laické společnosti pochopení pro oslabování koruny nemá, a to mnohdy z iracionálních důvodů. Zaznívají dva hlavní milné argumenty, které se pokusím objasnit.

Znehodnocování úspor: názor, že oslabená koruna nám ze dne na den znehodnotila úspory, je do značné míry lichý. Platil by jen za předpokladu, kdy bychom za české koruny prováděli útratu v eurech. Nicméně většina lidí utrácí pouze v korunách, takže mimo dovolené (a mírně zdražené elektroniky a další importovaných položek) je toto tížit nemusí. Úspory na důchod za 30 let ani na nákup nemovitosti třeba již za 5 let ohroženy znehodnocením z titulu oslabené koruny nejsou. I kdybychom totiž v budoucnu onu nemovitost kupovali ve Španělsku či důchod trávili ve Francii, slabá koruna bude již dávno pasé.

Euro přijmeme s horším kurzem: 1) přijetí eura v příštích 5 letech nehrozí (je to politické rozhodnutí a současná vláda euro přijímat nechce 2) kurz měn všech zemí, které kdy oznámily vstup do eurozóny, naopak vždy před přijetím eura výrazně posiloval 3) silný kurz přináší exportním ekonomikám více problémů než užitku (země je dražší, tedy méně konkurenceschopná).

Naopak reálné dopady slabé koruny jsou tyto:

Dražší import: mimo dovolené v zahraničí si připlácíme i za veškeré importované zboží (zejména PHM a elektroniku). U PHM je dopad slabé koruny minimální, neboť zde s koncovou cenou nafty a benzínu výrazně více cvičí drastický pokles ceny ropy na mezinárodních trzích.

Jsme konkurenceschopnější: nejedná se jen o exportní průmysl, ale např. i o služby, které čím dál více tzv. delivery center zejména z Prahy dodává do zahraničí svým mateřským firmám v rámci koncernu. Bude-li se dařit našemu zaměstnavateli, pocítíme to dříve či později na mzdě. Toto se sice říkalo s rostoucí ekonomikou již před rokem, ale reálně růst platů tehdy zažili jen státní zaměstnanci (státní sektor dohnal ten soukromý a v kombinaci s výrazně nižším pracovním tempem a mnohými dalšími benefity, které u soukromých firem nejsou, se stal poměrně žádaným zaměstnavatelem). Letos by růst platů mohl konečně dorazit i do soukromé sféry, neboť při poklesu nezaměstnanosti na úroveň 5%, se noví kvalifikovaní pracovníci hledají výrazně hůře a je třeba si za ně připlatit (tedy vyšší mzdy pro všechny).

Z mého pohledu je vidina vyššího růstu mezd výrazně zajímavější než negativní dopady z nákupu dražší dovolené či elektroniky. Přece jenom, měsíčně +5% k výplatě natrvalo je lepší než si jednou za deset let připlatit +10% k ceně nové televize.