Jak se změní daně v roce 2015?

Druhá snížená sazba DPH 10%

Od 1. ledna 2015 se přesouvají knihy, kojenecká výživa a léky ze současné první snížené sazby DPH 15% do nové druhé snížené sazby DPH 10%. I když samozřejmě jakékoliv snížení daní je obecně pozitivní, zde se jedná spíše o velmi kosmetickou změnu, kterou výrazně nepocítí nikdo a náklady firem na administrativní úpravy účetních systémů převýší pozitivní efekt pro občany. Navíc vláda tvrdí, že se jedná pouze o dočasnou jednoletou úpravu a celkově by se mohlo vše ze snížené sazby 15% přesunout do 10% sazby. Nebylo by tedy lepší ten rok či dva počkat a vše přesunout naráz do 10% sazby, pokud tedy vláda myslí svá prohlášení vážně? Každá další sazba zvyšuje administrativní zátěž firem a otevírá prostor pro korupci/lobbing (kdo všechno si ještě vylobuje zařazení svých produktů služeb do speciální sazby DPH). Otázkou zůstává, na kolik promítnou prodejci celých 5% do koncové ceny svých produktů a služeb pro zákazníky. U léků hrazených ze zdravotního pojištění pomůže úhradová vyhláška ministerstva zdravotnictví, ale co knihy, dětská výživa a léky nehrazené ze zdravotního pojištění? Myslíte, že někdo přetiskne cenovky 49,9 Kč na 47,5 Kč? Dvě koruny jsou rozhodující rozdíl u ceny za litr benzínu, ale cenu aspirinu tak přesně pravděpodobně nikdo nesleduje.

Zvýšení daňové slevy na děti

S novým rokem si polepší především vícečlenné rodiny, kterým se zvýší sleva na dani za druhé, třetí a každé další dítě (měsíčně +200 Kč za druhé/+300 Kč za třetí každé další). Roční sleva na dítě nyní činí 13 404 Kč, tedy měsíčně 1 117 Kč. Nárůst o 200/300 Kč měsíčně není vůbec špatný na rozdíl od snížené sazby DPH 10% lze toto nazvat dobrým systémovým opatřením, neboť podpora pracujících rodin s dětmi (na rozdíl od podpory rodin nepracujících) dlouho trpěla. Vychovat potomka není vůbec levná záležitost (od narození po promoci cca 1-2 mil. Kč) a každé dítě = budoucí daňový poplatník, tedy je v zájmu státu (i z čistě finančního hlediska) podporovat výchovu dětí. Bohužel tato podpora je stále nedostatečná, neboť součet všech daňových slev a jiných výhod spojených s dětmi se počítá v úplně jiných řádech než náklady na výchovu dětí (stotisíce versus miliony Kč za 24 let života dítěte). Na místě by tedy bylo další zvýšení slevy na dani za děti (včetně prvního dítěte), a pokud by na to rozpočet neměl a bylo-li by tedy třeba učinit rozpočtově neutrální opatření, šla by zvýšená sleva na dítě kompenzovat nižšími plošnými přídavky sociálně slabým (kdo pracuje, peníze by dostal tak jako tak a navíc pohodlnější cestou, a kdo trvale nepracuje, není u něj žádoucí z důvodu masového zneužívání dávek toto podporovat, neboť u trvale nepracujících se potvrzuje předpoklad, že odchované děti příliš dobrých mravů nepobírají, což by mělo být v rozporu se stání populační politikou).

Zastropování paušálů živnostníkům

Živnostníci platí daně ze zisku, kterého dosáhli. Pokud jsem měl např. výnosy 1 mil. Kč a náklady na provoz živnosti (dle uschovaných účtenek zanesených do účetnictví) 600 tis. Kč, budu platit daň ze zisku, který činí 400 tisíc. Kč. Neboť je evidence všech nákladů a jejich vedení v účetnictví administrativně namáhavé, mohou drobní živnostníci místo evidence skutečných nákladů uplatnit tzv. výdajové paušály 30-80%: 30-40% u živností s menšími výrobními náklady (kancelářské činnosti), 60-80% u oborů s vyššími výrobními náklady (řemesla, zemědělství). U výdajových paušálů 30-40% je maximální obrat již zastropován na 2 mil. Kč (resp. jsou zastropovány maximální možné náklady z obratu počítané). Vláda nyní prosadila stejné zastropování u paušálů 60-80%, což se tedy dotkne řemeslníků a zemědělců, a slibuje si od toho vyšší výběr daně.

Je pravdou, že živnostníci platí dlouhodobě nižší daně oproti lidem v zaměstnaneckém poměru a jedním z důvodů pro zvyšování daní OSVČ je snaha o větší rovnost v daňovém zatížení obou skupin pracujících. Abstrahujeme-li od rozdílů mezi živnostníky a zaměstnanci (živnostník nemá dovolenou, musí si shánět zakázky sám, další spousta rizik, atd.), je také pravdou, že ČR má velmi vysoké daňové zatížení zaměstnanecké práce, za což je trvale kritizována od EU a OECD. Nebylo by tedy lepší pro dosažení rovnosti daně, resp. odvody na zdravotním a sociálním pojištění, zaměstnancům snížit? Zdanění práce je oproti zdanění spotřeby poměrně demotivační, tedy je obecně lepší více zdaňovat spotřebu a méně práci. Pokud bychom měli učinit rozpočtově neutrální opatření, bylo by třeba sníženou daň z práce kompenzovat zvýšenou daní ze spotřeby (DPH). Se sníženou sazbou DPH už moc manipulovat nejde, neboť 15% se blíží v mnoha zemích nesnížené sazbě DPH a 21% je také poměrně vysoké číslo bez prostoru pro další navýšení (abstrahujeme-li od takových extrémů jako je Maďarsko s DPH 27% a snahou zdanit přenos dat na internetu). Dalo by se tedy říci, že Česká republika má se stejným zdaněním spotřeby jako jiné země výrazně vyšší zdanění práce než je běžné. I proto by bylo rozumnější současnou nerovnost v daňovém zatížení OSVČ/zaměstnanci řešit snížením daní zaměstnancům. Jsou-li německé platy jednou tak vysoké jako platy v ČR (a náklady na živobytí jsou v obou zemích více méně stejné – benzín, potraviny, nájemné skutečně stojí v Německu skoro stejně jako v ČR), nebude pomyslný pes zakopán ve dvojnásobné německé produktivitě práce, ale spíše v příliš vysokém českém daňovém zatížení práce.