Intervence ČNB a PR pana Tomšíka
Hlavním hostem druhé poloviny Otázek Václava Moravce tuto neděli byl viceguvernér ČNB Vladimír Tomšík. Jak jsme již blíže popsali v našem minulém článku Intervence ČNB a zvyšování inflace, Česká národní banka depreciovala kurz na 27 Kč/EUR s cílem zvýšit inflaci na 2%.
Od pana Tomšíka čekala většina občanů rozumné vysvětlení intervencí ČNB, čehož se bohužel nedočkala. Stejně zklamán byl dle všeho i pan Frolík, druhý host diskuze, který by coby člen představenstva Svazu průmyslu a dopravy, tedy i zástupce exportérů, měl být teoreticky ze slabší koruny nadšen. Bylo to jen špatné PR nebo nás nepřesvědčily samotné argumenty rady ČNB?
Pan Tomšík argumentoval především rizikem deflace a následné dluhové spirály, k čemuž mělo dospět analytické oddělení ČNB. Nastínil možné destruktivní dopady dluhové spirály na celou ČR a situaci přirovnával k Japonsku. Jistě, déle trvající deflace (5-10 let), byť pouze velmi mírná (-2%), je věc škodlivá, neboť je proti očekávání všech zainteresovaných. Ale na několikráte opakovanou otázku moderátora ohledně kvantifikace rizika deflace nakonec pan Tomšík odpověděl, že prognózy analytického oddělení ČNB nastínily riziko inflace až po 3 následující kvartály do -1%. Tedy deflace by netrvala ani jeden celý rok a byla by tak malá, že by si jí nikdo nevšiml. A to se stále hovoří pouze o riziku, ne o hotové věci. Tedy nejčernější scénář by měl naprosto nulové dopady. Toto je velmi důležitý bod. Jedna věc je strašit všechny deflací a Japonskem a druhá blíže kvantifikovat ono riziko. I kdyby česká ekonomika reagovala na deflaci překvapivě pružně, za 3 kvartály by se stejně nic reálně nestihlo změnit, resp. největší strašák „pokles nominálního příjmu obyvatelstva“ by se nekonal a deflační past/dluhová spirála by se nerozběhla.
Výsledkem intervencí je, že místo podstoupení rizika deflace s téměř nulovými dopady na ekonomiku nyní všichni podstoupí inflaci 2%. A zatímco na deflaci by nikdo pružně nezareagoval, na výkyv kurzu zareagují pružně všichni importéři, což se nejrychleji projeví zdražením pohonných hmot (do týdne), elektroniky (do měsíce) a všech subdodávek ze zahraničí, na kterých je český průmysl závislý (do konce roku). Navíc dojde ke znehodnocení všech úspor o 1-2,5% vyššímu, než by se bez zásahu ČNB stalo. ČNB má stále silné nástroje, kterými může s ekonomikou pořádně zamávat (i když už přišla o úrokové sazby, které jsou na nule). Kdo jsem já, abych obyvatele připravil o 1-2,5% jejich úspor pro tak malichernou věc.
Argumenty ČNB tedy moc nepřesvědčily. Samotné PR intervencí, tedy jak komunikovat takovýto zásah do ekonomiky, bylo tragické, neboť první větší vystoupení navenek (pan Tomšík v nedělním diskuzním pořadu ČT) všem vyslalo zhruba takovouto zprávu: „My nejlépe víme, co ekonomika potřebuje a nehodláme o tom diskutovat, i když firmy a spotřebitelé říkají něco jiného.“ Teorie versus realita. Trocha pokory či aspoň lidského podání těchto záležitostí by neškodilo. Ani analytické oddělení ČNB nemá patent na rozum a vysvětlit něco slušněji a mileji nic nestojí a hodně udělá, o což se následně celý zbytek týdne pokoušeli zbylí členové bankovní rady. Pozdě bycha honiti. Doba se mění. Poohlédneme-li se směrem k burzám a burzovním trhům, je zde taktéž patrný posun zatímco dříve hrály prim fundamentální a technické analýzy, dnes vývoj ovlivňuje stále více psychologie. A stejně jako cena akcie může růst či klesat bez fundamentu, nad čímž pak analytici jen kroutí hlavou, i občané se spíše dnes budou rozhodovat podle pocitů. Nebudou-li lidé vnímat svoji finanční/rodinnou situaci jako komfortní (intervence ČNB komfortnosti navíc rozhodně uberou), utrácet více nezačnou a fundament v podobě vyšší inflace pěkně ostrouhá. Praktická ukázka vítězící psychologické analýzy v přímém přenosu, která nás pravděpodobně čeká celý příští rok. Teď se můžeme jen modlit, aby případně uražení členové bankovní rady, kteří hlasovali pro intervence, příští rok po realizaci nulového růstu spotřeby na plyn nešlápli ještě více v podobě posunu kurzu o další korunu až dvě níže. To už by pak bylo efektivnější jít tzv. reverzní venezuelskou cestou, kdy by ozbrojené milice vodily lidi do obchodů a nutily je ke spravedlivějším útratám.