Černé pondělí na burze
Toto pondělí se možná do historie zapíše stejně (ne)slavně jako černý pátek ze dne 24/9/1929, kdy došlo k největšímu propadu hodnoty akcií na americké burze (NYSE). Tentokráte ovšem krachovala burza asijská, především Šanghaj, s menšími přesahy do Evropy a USA. Praha propad relativně ustála.
Příběh asijských trhů
Šanghajská burza odepsala během jediného dne veškeré zisky nabrané od počátku kalendářního roku. Nejvíce postiženými akcionáři jsou drobní investoři – domácnosti/laici, kteří během posledního roku investovali většinu svých životních úspor do akcií a ze dne na den přišli o značnou část hodnoty svých úspor. Alespoň minimálně poučený investor nakupuje v době krize za levno a následně prodává v době růstu za násobky nákupní ceny. Je to sice pocitově těžké investovat do akcií zrovna v době krize, kdy se ceny mohutně propadají a média dennodenně předkládají další špatné zprávy o stavu ekonomiky, jenže je to jedna z mála správných cest. Naproti tomu, většina investorů laiků běžně nakupuje (mnohdy na rady finančních poradců) až v době prosperity, kdy už má za sebou ekonomika rok až dva růstu, s vidinou „už je vše nějaký čas dobré, pojďme nakupovat“. Jenže to je právě ten moment, kdy uzavírají své pozici poučení investoři, kteří nakoupili v době krize a nyní koupěchtivým laikům prodávají akcie s tučnou přirážkou. Masivní investice na burze ženou ceny výše, nad úroveň reálné hodnoty akcií, což vede ke vzniku tzv. bubliny. Davové šílenství a vidina lehkého zbohatnutí nechávají v pozadí fundamentální analýzy. A jednoho dne bublina praská a masivní výprodeje ožebračují nepoučené investory.
Amerika a Evropa
Propojenost trhů v dnešním globálním světě obvykle spolehlivě zajistí i přesahy na sousední kontinenty. Amerika odepsala necelé 4 biliony korun, Evropa o něco více – 13,5 bilionu korun. Ne že by tyto trhu neměly čas od času vlastní problém s nadhodnocenými akciemi, ale tentokráte to bylo čiré přelití negativní nálady z Asie, které by mohlo být zkorigováno aspoň částečně ještě do konce letošního roku. Jinak Evropu aktuálně tíží 3 geopolitické problémy:
- Předlužené Řecko: této zemi neřekne už nikdo jinak než černá díra. Sotva co dostane po „stodvacáté třetí“ další balík peněz, který je spíše opět darem než půjčkou, neboť splacení reálné není, v zemi opět padne vláda a vypisují se předčasné volby (letos již podruhé). Pan Tsipras vidí vlastní demisi jako příležitost pro posílení Syrizy, ale ptát se během třech kvartálů voličů třikrát (2x předčasné volby, 1x referendum) není dobrým signálem pro zahraniční investory.
- Uprchlíci a hroutící se Schenghen: pro mnoho nadnárodních investorů je Schenghen velmi důležitým argumentem pro investice v Evropě. Nicméně po té, co Itálie a Řecko dlouhodobě nerespektují základní pravidla ostrahy vnější hranice a pouští do Evropy kdekoho bez jakéhokoliv omezení, začíná o uzavření hranic hovořit již více než polovina členů Shenghenského prostoru, včetně Německa. Bulharsko a Maďarsko dokončují stavěné ploty. Spolu s neustále komplikovaným průjezdem zboží eurotunelem opět velmi špatný signál investorům.
- Konflikt na Ukrajině: kromě opětovného rizika otevřeného konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskou federací je to především dvojstranné embargo mezi EU a Ruskem, které neprospívá ani jedné straně. Nicméně dokud Rusko nepřestane vojensky napadat svého souseda, Evropa sankce zrušit nemůže – i když to není dokonalá odpověď na Ruskou ofenzivu, lepší varianta zde není (mimo vojenského konfliktu s Ruskem, o který demokracie vcelku rozumně nestojí).
Ekonomické dopady všech tří výše zmíněných geopolitických problémů jsou zatím minimální, ale jejich neřešení sebou může přinést nepříjemné konsekvence v dalších letech, které by mohly zbytečně podvazovat hospodářský růst. Je to i jakýsi test akceschopnosti EU, která toho bohužel zatím příliš nepředvedla – ať už to bylo Rusko/Ukrajina, uprchlíci nebo Řecko, každá země hájí především své zájmy (a komu se to hodí, maskuje je tzv. solidaritou) a odmítá respektovat základní pravidla společné hry. Kdyby všechny členské státy tato pravidla respektovaly, nebyly by ani uprchlíci ani Řecko.
Pražská burza a O2/CETIN
Pondělní propad je pomalu korigován úterním růstem, tedy černé pondělí se naštěstí Čechách vyhnulo. Zajímavé je sledovat vývoj obou titulů (CETIN/O2) před časem rozdělené Kellnerovi O2. Oba tituly nyní v součtu dosahují výrazně vyšší ceny než před rozdělením/koupí panem Kellnerem, a to včetně nového úvěru 32 mld. Kč, který CETIN poskytl mateřské PPF (čímž došlo k legálnímu poškození zájmů minoritních akcionářů). Oddělit infrastrukturu od poskytovatele služeb koncovým zákazníkům mělo evidentně smysl, neboť to nejen CETINu otevřelo dveře k novým obchodním příležitostem (a efektivnějšímu řízení vlastních financí), ale pozice se zlepšila i O2 tím, že nově má jasně definované pole působnosti. Ostatně stejným dělením na infrastrukturu a poskytovatele služeb koncovým zákazníkům prošla v minulosti i další dvě síťová média - elektřina a plyn. V obou případech ku prospěchu všech zúčastněných, včetně zákazníků benefitujících na větší konkurenci (kterýžto efekt se u O2 nyní nedostaví, neboť k němu došlo již při vstupu virtuálních operátorů na trh).
Londýnské realitní výprodeje
V souvislosti se Šanghajskou krizí se hovoří i o možné realitní bublině v Londýně, kde před lety masivně investovali do nemovitostí převážně asijští investoři, kteří během letošního roku uzavírali své pozice a nemovitosti prodávali převážně americkým a evropským zájemcům.
K růstu cen rezidenčních nemovitostí dochází i v Čechách, převážně v Praze a v dalších krajských městech, nicméně zde zatím žádná realitní bublina nehrozí, neboť růst cen odpovídá jednak výkonu ekonomiky (přes 4%) a zároveň i všeobecnému trendu stěhování se za prací do větších měst. Stěhovací trend bude v naší republice pokračovat minimálně do momentu dokončení vysokorychlostních tratí, které umožní výrazně rychlejší cestování po železnici. Až bude možné se do Prahy, Brna, Liberce, Plzně a Hradce dostat do hodiny i z poměrně velkých vzdáleností, pak začne možná docházet k opětovnému návratu k bydlení mimo krajská města. Nicméně vzhledem ke stavu připravenosti výstavby koridorů (jsou zatím jen zaneseny územní rezervy v územních plánech) se toto bude spíše týkat až příští generace.
Dobrá zpráva pro motoristy, špatná pro Rusko
Neustále klesá i cena surové ropy (44 USD/barel), což nedělá radost zejména Rusku, kterému nižší příjmy z prodeje této komodity výrazně sráží hospodářských růst do nemalých červených čísel. Nejen v důsledku čehož rubl opět atakuje letošní únorové minimum 69 RUB/USD. Motoristé a evropské ekonomiky slaví, neboť současné ceny ropy udrží ještě po nějakou dobu nízké ceny paliv.